Proč některé terapeutické metody škodí, přestože mohou přinést úlevu?

"Proč škodí zpětná regrese, hypnóza, reiki, konstelace a podobné metody? Jaké  důsledky to má pro terapeuta a pro klienta?"

Dnes už asi málokdo pochybuje o existenci svých vlastních předchozích životů v jiných tělech, v jiné době, národě, sociálních poměrech atd.

Z každého života si odnášíme s sebou jen duchovní hodnoty, které skutečně prožijeme "do morku kostí". Které se nám dostaly "do krve", dotkly se naší duše a otřásly s ní. Jen takové prožitky se dostanou skutečně hluboko do naší duše, srostou s ní a uloží se do podvědomí. Tato prožívání se následně stávají naším jediným, skutečným a neoddělitelným vlastnictvím, které ovlivňuje náš charakter = naši osobnost napříč zrozeními. Tak má každý z nás svou jedinečnou sbírku různých prožití a zkušeností, nasbíranou ze všech pozemských životů, kterými během času prošel. Taková sbírka charakterizuje naší individualitu, kterou se od sebe navzájem lišíme. Není mezi námi nikdo, kdo by měl směs stejných prožití, nasbíraných zkušeností, traumat apod. uložených ve svém podvědomí.

Zde najdeme i pravou příčinu toho, proč každý reaguje na konkrétní podnět jiným způsobem, důrazem na něco jiného a různou intenzitou. Každé naše uvažování, myšlenkový projev a jednání má pak zákonitě různý dopad na naše okolí. Každý proto reaguje vždy v závislosti na vlastní úroveň duchovní zralosti a "správně" (ze svého pohledu), protože on to tak vidí a lépe v ten moment zareagovat nedokáže.

Každý máme za sebou mnoho životů s různými prožívání, kdy jsme byli zasazení postupně do všech sociálních prostředí s různou úrovní moci a bezmoci, abychom si vše prožili, na všem se naučili a tím postupně dozrávali k sebeuvědomění. Abychom si vědomě uspořádali žebříček hodnot, probudili v sobě pochopení a soucit s druhými, neodsuzovali co nedokážeme pochopit, s láskou pomáhali slabším.... Abychom pracovali na vnitřním charakteru své osobnosti způsobem, který nám umožní  návrat domů, do věčné duchovní říše, ze které pocházíme. Máme tedy všichni jeden společný duchovní úkol, který býval i duchovním cílem, pro který jsme všichni "hořeli". Dnes už tento cíl nevnímají zdaleka všichni. Nemalé procento lidstva tento plamen zcela zadusilo a z vlastní vůle už nechtějí pokračovat dál ve svém vývoji.

Protože máme v sobě každý i nějakou sbírku charakterových nedokonalostí, zarytých špatných zvyků a naučených chybných schémat, které ovlivňují naše jednání – dopadají na nás, díky zákonu zpětného působení, i karmické následky, které nás tlačí ke změnám, abychom nesklouzli z cesty zamýšleného vývoje. Často tak pociťujeme sociální či zdravotní diskomfort, který nás pohání k řešení situace. Někdy se zamýšlíme, proč se nám to čí ono děje a co musíme změnit, aby se situace zlepšila. Častěji však člověk spěchá bez těchto úvah a jeho cíl je zaměřen čistě pozemský = chce na tom být především hodně rychle a bezbolestně lépe.

Navštěvuje tedy lékaře, terapeuty od léčitelů po průvodce různých metod a technik v dobré víře, že si pomůže. Kolikrát opřekot zkouší vše, s čím se potká. Mnohdy tak s vidinou zlepšení zdraví volí i cesty, které mohou být nebezpečné. Přitom netuší, jaký to má a bude mít v budoucnu dopad a ani jej nenapadne o tom přemýšlet. Vždyť tu přeci jsou pro nás a slibují pomoc...

Nejprve si musíme umět představit, kdo jsme, pokud se nacházíme ve fyzickém světě jako člověk.

Jsme LIDSKÝ DUCH = naše skutečné JÁ, které má několik obalů a posledním nejhrubším obalem je fyzické tělo. Představme si cibuli, kdy lidský duch je srdéčko a suchá slupka na povrchu je fyzický šat. Vrstvy mezi nimi jsou obaly od nejjemnější substance k hutnější směrem od srdéčka k vnější slupce.

Po fyzické smrti odkládáme pouze nejhrubší vrstvu = fyzické tělo s astrálním předobrazem (obě těla jsou na sebe úzce navázána, přicházejí a odcházejí společně), které jsou s fyzickým světem stejnorodé. Zbytek, tedy lidský duch s jemnými obaly (znám jako duše) přechází do nejbližší jemnější úrovně. Naše nová vnější vrstva odpovídá stejnorodostí naší nové úrovni, do které jsme vstoupili. Pokud tuto úroveň opustíme a budeme pokračovat na další úroveň, opět automaticky odložíme i schránu spojenou s touto úrovní, protože se stane pro novou vyšší úroveň nepotřebnou. V každé úrovni je nám aktuální vnější obal jakýmsi "brněním", které nám umožňuje v dané úrovni fungovat a zároveň nás chrání. Jejím prostřednictvím své okolí vnímáme vždy stejně jako fyzickým tělem vnímáme pozemský svět. Takto to jde dále až k nejvyšší duchovní úrovni, kdy zbyde už jen samotný lidský duch v bělostném rouchu, který dokáže překročit práh do duchovní říše = našeho cíle = DOMOVA. Ke každému přechodu z úrovně na jinou úroveň musí náš duch dát podnět svou vyzrálostí, nic nelze uspíšit, aniž bychom neutrpěli škodu. Jenom plná zralost prožité úrovně umožňuje přirozený a bezpečný posun o krok dále.

Fyzické tělo je náš současný obal, který potřebujeme k životu ve fyzickém světě. Bez něho bychom zde nemohli plnohodnotně žít, formovat a prožívat.

Při výše zmíněných metodách nás terapeut vede do jemnější dimenze pro informace, které mají kořen v dětství, prenatálním stavu nebo v hlubší minulosti předchozích inkarnací.

Představme si, že terapeut nás v rámci metody vede do hlubin minulosti, aby odhalil, jaké trápení v návratu minulých prožívání, je to pravé, které nás trápí. Jde o zrychlenou a nepřirozenou formu, na kterou není duch klienta připraven a vyzbrojen. Dostává se do úrovní bez ochrany stejnorodé slupky cibule – stejnorodého těla. Dostává se do prostředí, ve kterém je doslova nahý a vše, co se kolem odehrává, jej velmi citelně zasahuje - zraňuje, daleko citelněji, než by bylo bývalo v ochraně stejnorodého těla, pokud by se do této úrovně dostal přirozeně.

Budu předpokládat, že terapeuti těchto metod chtějí klientům pouze pomáhat, kdy výsledky jejich práce tomu nasvědčují. Proč je to tedy nebezpečné? Olupují člověka o vládu nad sebou samým, a tím i o zodpovědnost za vlastní činy.

Terapeut zpětné regrese zde překračuje zákon, porušuje pravidla, a tím se s klientem karmicky svazuje na dlouhou dobu. Na tak dlouhou, dokud jeho klient přirozeně nedozraje do fáze, kterou mu svým zásahem narušil, protože ji uspíšil. Z přirozeného prožívání přenesl do rozumového pochopení, a tím znemožnil přirozený vývoj k vyšší zralosti. Částečně i klientovi odebírá moc nad sebou a vede jej podle sebe, což je zločin s těžkou karmou. Není výjimkou, že tato metoda u citlivějších jedinců navíc vážně postihuje psychický stav, protože stáhne člověka do temných úrovní, což by se za normálních okolností nemuselo stát, protože fyzické tělo = přirozený ochranný obal ve fyzickém světě, by to nedovolilo. Takový citlivý člověk se může pomátnout nebo se mu nemusí podařit návrat z minulosti bez následků a někdy může nastat i pozemská smrt. Na druhém břehu pak bude bloudit a trpět. Vazba terapeuta bude tvrdá a dlouhá, dokud se klient nedostane alespoň na původní úroveň a původní duchovní stav před terapií. Oba ztrácejí drahocenný čas a sílu. Pozor! To platí i v případě, že klient odchází od terapeuta spokojen, protože z pozemského pohledu se mu výrazně ulevilo, tudíž se terapie zdá být úspěšnou.

Stejně tak terapeut hypnózy je těžce svázán s klientem, protože mu bere jeho vládu nad sebou samým, řídí jej podle svého mínění a byť má třeba i jen dobré úmysly = zneužívá klienta, což je velký neomluvitelný zločin s dalekosáhlými následky. Zde též terapeut musí čekat třeba i tisíciletí, než jeho klient pracně překoná vše, čím mu hypnóza ztížila jeho přirozený vzestup. Pokud si však terapeut ze své vůle přenechá nadvládu nad klientem dále, nebude se jí chtít vzdát a klienta bude zneužívat opakovaně a dlouhodobě, pak si definitivně znemožnil vlastní vzestup navždy. Klient se v takovém případě málokdy dokáže zachránit pro vlastní vzestup. Na druhém břehu je v neustálém ohrožení, čelí útokům, je v chaosu, vyčerpaný, trpí. Takový člověk je všestranně bezmocný, protože druhému odevzdal svou moc, vzdal se své vůle ve prospěch jiného.

U konstelační metody postavení figur velmi zasahuje nitro každého zúčastněného a vnáší do příběhu mnoho falešných vjemů, které přináší každý figurant svou vlastní osobností. Výsledky jsou často velmi zavádějící a přitom mohou ovlivnit klienta mnohdy na celý život. Obzvlášť pokud to vezme za své, za pravdivé, jedině možné... Pak terapeut zasáhl do děje vyzrávání osobnosti a strhl člověka stranou z jeho cesty. Karma se navázala a terapeut nemůže stoupat, dokud jeho vinou klient bloudí. 

Reiki – metoda přenosu léčivé síly. Proč je škodlivá? Jaký je rozdíl od léčitelství? Když léčitel (uschopněný pracovat s tímto darem) jako transformační bod zachytí a zcentralizuje léčivou (univerzální) energii a předá ji pacientovi, pak vše proudí přirozeně – není nic řízeno. Léčivá síla pracuje sama v intenzitě a na místech, které uzná za vhodné, resp. pomáhající bytosti i duchovní pomocníci ji zapracují přesně tak, aby byl výsledek co nejprospěšnější lidskému duchu (tedy ne vždy i tělu) v rámci jeho vývoje. Reiki je člověkem vyvinutá metoda, která pracuje podle vůle mistra reiki. Tedy nevychází z vyššího plánu Boží vůle a neleží v rukou těch, kteří s ní mají společně pracovat na tomto i druhém břehu směrem k vyššímu cíli = k záchraně lidského ducha. Tím dochází ke zbytečnému zabrzdění duchovního vyzrávání a navázání karmické vazby.

Všechny tyto metody (a mnohé další) mohou z pozemského hlediska přinést zamýšlený úspěch pro fyzické tělo, ale z duchovního hlediska (které je určující) jde o nebezpečně škodlivé metody s dalekosáhlými a vážnými následky pro klienty i terapeuty.

Každý člověk, když usilovně a opravdově pracuje sám na sobě, tedy v tichu svého nitra hledá odpovědi na své otázky – dostane je. Podmínkou je duchovní bdělost, pokora, otevřenost ducha a touha po pravdě. Výukovou a informační formou může být hlas duchovního průvodce, sen, obraz, různá znameních apod. Dostane takové odpovědi, které budou odpovídat jeho dané zralosti, v čase, který bude optimální a způsobem, který ho nenechá na pochybách.

K tomu je třeba cizelovat i vnímání hlasu vlastního svědomí. Naučit se vnímat tichý hlas, který klidně a věcně přináší odpověď ano nebo ne. Ostatní halasné, mnohomluvné, obhajující, emočně zabarvené hlasy jsou hlasy rozumu, tedy zcela zavádějící.

Metody vhodné pro každého člověka jsou jen metody přirozené, kterými si nikdy nemůže ublížit. Metody, které mu nikdy neodejmou svobodu rozhodování a vládu nad sebou samým, tedy ani z toho logicky vyplývající zodpovědnost = neoddělitelnou součást duchovní podstaty člověka.