Rozdíl mezi člověkem a zvířetem

17.08.2024

"Je rozdíl v původu člověka a zvířete? Mohu se příště narodit jako pes, či rostlina?"

Lidská duše, resp. lidský duch = vlastní Já s dalšími obaly mimo pozemského těla je zcela jiné podstaty nežli duše zvířecí. Proto se nemohou vzájemně v tělech míchat. Ale stejně jako se člověk vyvíjí během opakovaných pozemských inkarnací, ke stále větší zralosti, tak se i duše zvířete během pozemských poutí stále více vyvíjí a zraje - moudří. Nikdy se však zvířecí duše nestane člověkem (lidským duchem), protože původ obou duší je diametrálně odlišný. Lidský duch pochází z duchovní říše, kde se narodil jako nevědomý a pomocí opakovaných životů stále více zraje, aby se pak jednou jako zralý, sebevědomý a oproštěný od všech chyb, mohl opět vrátit zpět, do svého skutečného domova. Vrátí se však již jako plně zralá osobnost, tedy něco zcela jiného, než byl nevědomý zárodek lidského ducha na počátku své cesty do hmotných světů.

Zvířecí duše pochází z jiné úrovně – z bytostné říše, kde se rovněž rodí jako nevědomá a stejně jako lidé prochází vývojem v pozemských životech. Po návratu však nezůstává, na rozdíl od lidského ducha, samostatná, nýbrž rozplývá se ve skupinové duši, která díky novým prožitím, která přináší (stejně jako ostatní zvířata) ze své pozemské pouti, stále více uzrává a obohacuje se. Skupinová duše má své sféry různé zralosti a z nich pocházejí zvířata, která těmto úrovním zralosti odpovídají. Pokud takové již hodně vyvinuté zvíře pojí opravdu jedinečně silné pouto lásky ke konkrétnímu člověku, pak se taková duše při návratu už nemusí rozpustit ve skupinové duši, ale zachová si celistvost a může se opět připojit k milované lidské duši při její další inkarnaci.

Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je nepřekonatelně veliký, jsou to 2 zcela odlišné druhy, které nic nespojuje. Lidští duchové, kteří mají domov v duchovní sféře, jsou samostatné osobnosti disponující svobodnou vůlí, která je od nich neoddělitelná a oni ji musejí neustále používat. Na všechna jejich rozhodnutí jsou však navázány předem dané zpětné účinky. Z nich se člověk učí a vedou ho k zodpovědnosti. Zvíře ničím takovým nedisponuje. Zvíře má své instinkty a podléhá pouze vůli Boha.

Jediné, co je spojuje je původ fyzického těla na hmotné Zemi.

S rostlinami, kameny a jinými přírodninami je to jinak. Ty nejsou skutečně živé. To, co považujeme u nich za projev života je ve skutečnosti péčí bytostí, které je mají na starosti. Jsou to bytosti přírody, které o ně pečují od vzniku až do rozpadu a samy se tak učí dovednostem, které potřebují i ony pro svůj vývoj ke zralosti. Pocházejí ze stejné říše jako zvířata - bytostné říše, ale z jiné její části. Proto je zvířata bez obtíží vidí a do určité míry jim mohou i porozumět. Tyto bytosti si pamatujeme z pohádek, jako víly, skřítky, salamandry, rusalky... I ony mají v pozemském světě své úkoly, které vnímáme jako projevy života v přírodě. Bez nich, bez jejich dennodenní péče by nic přirozeného nemohlo existovat. Neměli bychom žádné prostředí k pozemskému životu a neměli bychom se kde vyvíjet ke své vlastní zralosti. Z toho je tedy jasné, že ani člověk se nemůže nikdy stát rostlinou či kamenem. Nebylo by mu to vůbec k užitku.