Odpuštění

"Nemohu stále odpustit. Rozum by už docela chtěl, ale srdce to nechce dovolit. Tolik jsem trpěla, to nikdo nemůže pochopit. Už alespoň necítím nenávist - pouze křivdu. Co s tím mám dělat?"

Je třeba uvědomit si, že každý jsme na jiném stupni duchovního vývoje. Vše co nás potkává v současných vztazích, potřebujeme prožít pro naše pochopení a rychlejší uzrávání. Správnými postoji ve vztahových třenicích postupně zdoláváme překážky a vyvíjíme se směrem vzhůru. Postupujeme stupeň za stupněm. Se špatnými postoji je to naopak. Pravděpodobně prvotní impulz současného řešeného problému má kořeny v minulosti. K tomu, co momentálně prožíváme, jsme dali kdysi nějaký podnět. Například náš nedobrý čin, myšlenka nebo naše slabost, sklon...

Chceme-li skutečně odpustit, pak je dobré zachovat si při tomto počínání neustálý nadhled. Uvědomit si, že náš trýznitel jednal nebo stále ještě jedná tak, jak on to momentálně vidí jako nejlepší možnou variantu na jeho momentálním stupni duchovního vývoje. Prostě to v tuto chvíli lépe nedokáže.

Pokud si uchováme nadhled a podíváme se shora na životní osudy bližních, vidíme, že chtějí být šťastni, mít někoho rádi a být milováni.

Každý jde za tímto cílem svou vlastní cestou a používá k tomu své prostředky odpovídající jeho stupni vývoje. Čím níže na duchovním žebříku člověk stojí, tím užší má výhled a tím více je soustředěn pouze na sebe. Svým přáním a "blahu" podřizuje veškeré své jednání. Naopak výše stojící lidský duch s nadhledem vnímá svět jako celek, lidské duchy jako bližní a má potřebu druhým pomáhat na jejich cestě životem. Neznamená to však změkčile ustupovat jejich slabostem (aby se zavděčil)! Vždy pomáhá tam, kde je požádán a formou, která druhému prospívá, i když se to obdarovanému občas až tak nelíbí. Pokud bychom druhým pouze splňovali jejich přání bez zkoumání, pak se může lehce stát, že se budeme podílet svou pomocí na špatnostech a budeme tak podporovat v daném člověku jeho zakořeněné chyby, slabosti a špatné vlastnosti. Vždy je třeba zkoumat, zda naše pomoc druhému prospěje. Pouze tak je skutečnou pomocí.

Mnohé těžkosti ve vztazích vycházejí ze zkušeností uložených v podvědomí. My je tedy nejsme schopni zachytit a uvědomit si. Pouze na postojích a reakcích druhých jako v zrcadle máme šanci vlastní chyby odhalit a po té šťastně odložit. Vztahové rozpory slouží k našemu prohlédnutí, možná jde o situace, které se stále opakují. Táhnou se s námi často i několik životů. Pokud nejsme schopni chybný postoj vidět, natož změnit - podmínky stále přitvrzují. Po dobrém to s námi nejde, tak se situace postupně ztěžuje..........

Až jednou............. zazní náš výkřik......... 

UŽ NECHCI, UŽ TO NEDOVOLÍM!!! OD TEĎ UŽ TO BUDE VŠECHNO JINAK!!!! S TÍMTO JE UŽ NAVŽDY KONEC!!!!

Skutečné vnitřní chtění = chtění naší duše konečně udělá rázný řez. Teprve pak se situace může změnit - my jsme odložili vlastní chybu, sklon, slabost.... A druzí nám svým životem se vztahovými komplikacemi dopomohli ke změně - našemu přerodu - odložení chyby.....

Buďme vděčni - trápení stálo za to. Životní styl a názory druhých prospěly dobré věci - my jsme se mohli posunout o stupeň výš. Vděčnost zaplaví naše srdce.