Právě v naší vlasti hromadně přičicháváme k první z připravených převýchovných lekcí.

"Jak by se měl člověk správně stravovat, aby prospěl nejen tělu, ale také duchu?"

"Kdo má opravdové možnosti k uzdravení, lékař nebo léčitel? Jsou léčitelé šarlatáni? Má se léčiteli platit za jeho práci = službu, vždyť je to dar od Boha? Měl by mít léčitel nějaké vyšší vzdělání?"

"Jak realizovat sebepřijetí v tom nejhlubším smyslu slova a dovést do všech rovin života a vztahů? Milovat sebe tak, aby člověk zůstal člověkem a mohl milovat druhého, jako sám sebe? Jak zachovat ženskou něhu i mezi lidmi? V přírodě, modlitbě, i samotě je něha mou součástí. Ve společnosti lidí ji ztrácím a stýská se mi po ní.... Těžké ovšem...

"Opravdu existuje Ráj? Kde je a jak se tam dá dostat? Přijde tam každý? Tam už budeme pořád?"

"Nemohu stále odpustit. Rozum by už docela chtěl, ale srdce to nechce dovolit. Tolik jsem trpěla, to nikdo nemůže pochopit. Už alespoň necítím nenávist - pouze křivdu. Co s tím mám dělat?"

"Jak a co konkrétně by se měl člověk modlit, o co prosit a jak správně poděkovat?"

"Kdo jsem, kam jdu a proč? Jaký smysl má můj život? Mám právo žít svůj vlastní život? Kde jsou hranice povinností dětí vůči svým rodičům? Jsem nesmírně vyčerpaná službou matce/otci. Cítím z jejich strany silnou manipulaci a potřebu mít absolutní moc nad mým životem. Cokoliv pro ně udělám - je stejně špatně. Vděčnost z jejich strany neexistuje....