Coronavirus
Právě v naší vlasti hromadně přičicháváme k první z připravených převýchovných lekcí.
Co nám přináší? U valné většiny rozhodně změnu v uvažování. Náhle si uvědomujeme ostřeji než kdy jindy, jaký máme vlastně žebříček hodnot.
Již dlouhou dobu jsme se cítili ve vleku, v proudu, který nelze zastavit, změnit a nelze z něho vystoupit. Civilizační mašinerie nás zformovala a nenechala nás vydechnout. Vlastní přání nás hnala až do umdlení. Strach z nepříjemností v práci, kdybychom jen o málo polevili.
Ano, štvanci, kteří na úkor vlastních těl i duší se ženou za chimérou šťastných zítřků naplněných odpočinkem, bohatstvím, pohodlím a především požitky nespočtu druhů.
Nyní přišel čas prohlédnout, jak velice křehká je naše civilizace a vše, za čím se neúnavně ženeme...
A náhle.....přišlo prudké zastavení.... Je to zvláštní pocit a není nepříjemný. Je jako vzpomínka na klidnější doby z minulosti, která nám připadá tak vzdálená. Momentálně stojíme na místě a rozhlížíme se. Po dlouhé době jsme se v klidu nadechli. Vystoupili jsme z vlaku, o kterém jsme si mysleli, že ho nelze zastavit.
Naše oči po dlouhé době spočinuly na našich blízkých tak nějak jinak - vědoměji.... možná i na sousedech.
Spojila nás obava o život? Cítíte úlevu? Jaký je toho všeho smysl? Naše myšlenky a činy se ubírají dosud nepoznanou cestou - potřebujeme zajistit potřebné pro nejbližší dobu. Víme, že nákaze nepůjde uniknout, ale přesto tak nějak víme, že vše běží momentálně po správných kolejích a ať už následující doba přinese cokoliv, bude to nevyhnutelné. Přimykáme se více k sobě, rodiny jsou nuceny trávit čas společně - uvědomujeme si, že na to vůbec nejsme zvyklí. Uvědomujeme si, jak křehké jsou naše jistoty a vztahy, až když hrozí jejich ztráta. Kolik cílů našeho dosavadního snažení je v porovnání s tím, zcela bezvýznamných. To blahobyt nás uspal téměř do bezvědomí. Bezohledná honba za vlastními přáními a ztráta mravní čistoty nás dohnala až sem - na konec....
Avšak jak krásná je tato doba očisty duší. Ruku v ruce vstupujeme do neznáma konečného Soudu - poslední možnosti vykřesat z našich zatvrzelých a zaslepených duší, obrácených jen k materiálnímu světu, to krásné, co se skrývá uvnitř. Přichází doba nevyhnutelných bouří, ale i naděje. Nepromarněme tento čas, může nám přinést, jak nezměrné bohatství pro duši, tak i zkázu. Záleží jedině na nás samotných!